O MNĚ
Vítám na mých stránkách nejen příznivce cane corso, ale i všechny milovníky psů.
Pro toto plemeno se panička rozhodla zcela náhodně. Hledala plemeno, které by se hodilo nejen k hlídání domu, ale také jako parťák a mazel. To caníci splňují.
Výstava psů v Brně dne 25. 6. 09 ji přesvědčila, že Cane Corso je pes pro ni, a tak se jelo do Dražovic navštívit malou chovatelskou stanici. Pohled do porodní bedny ji uchvátil. Choulilo se tu 9 štěňátek ve věku 3 týdnů. Stála před ní a páníčkem těžká otázka: Které si vybereme? Byla jim představena volná štěňátka a do rukou jsem se jí dostal právě já-Cobain. V tu chvíli bylo rozhodnuto :-)
Jeli si pro mě 1.8.09. Překvapilo je, že už jsem táák moc velký :-) Cestu domů jsem nesl statečně - proplakal jsem půl cesty.První noc v novém domově proběhla v klidu. Od té doby jsem si u nich zvykl.
Takže o mně. Narodil jsem se 6.6.2009 z velké lásky Connie Z Opatovského Záhoří
a Indiána Z Koláčkova ranče alias Bruna
Mám ještě 8 sourozenců.
Já osobně
Když jsem byl malý, tak jsem byl ochotný poslouchat, rád jsem se učil. Ale postupem času jsem zjistil, že například venku je plno věcí, které jsou zajímavější než páníci a jejich povely.
Pánečci se tedy rozhodli, že začneme chodit na cvičák. Poznal jsem plno nových psích kamarádů. Jak paničká říká, první dvě lekce byly za trest. Chtěl jsem si hrát s ostatníma pejskama a povely mě vůbec nezajímaly. Pak jsem se ale zlepšil. Povelů už zvládám dost, ale nechce se mi chodit na ten blbý povel KE MNĚ. Na to jim kašlu. V současné době mám páníky ,,na háku". Panička říká, že jsem v pubertě.
Ale jinak jsem prý moc hodný. Neublížil bych ani mouše (teda jak kdy). Miluju děti a malé pejsky. Ty velké moc nemusím, mám tendenci zkoušet, který z nás je silnější. Taky nemám rád psy bez vodítka a bez pána. Jo a kočky, ty fakt nesnáším.Pořád je musím honit a slepice taky. Trošku se bojím těch velikých zvířat, co mají šíleně dlouhý ocas, panička říká, že to jsou koně. No a taky krávy se mi zdají moc velké.
Můj nejlepší kámoš je Deny. To je bišonek od sousedů. Je to takový malý nervák, pořád mě chce kousat, ale já už vím jak na něj. Když běží, tak ho převálcuju a on pak valí sudy. No a když mě kouše moc, tak ho chytím za krk nebo kolem hrudníku a otočím ho na záda.
Momentálně už jsem jsem dospělý hafan, puberta už mě přešla dávno. Táhne mi na pátý rok a páníci o mně říkají, že už jsem klidnější. Začal jsem poslouchat, ale abych se přiznal, povel ke mně, mám stále na háku. Procházky tedy trávím na vodítku nebo stopovačce a běhám jen na zahradě. Velké psy pořád rád nemám, ale už se je snažím ignorovat.
Co se týče ,,otcovství´´ tak mé ,,perfektní´´ geny jsem dál neříšil. Měl jsem nějaké nabídky, ale dvě fenky mě nechtěly a později panička řekla, že mě krýt nenechá, protože mám bolavá záda.